„Pořád máme šanci na první místo,“ věří po návratu z Rakouska Denis Budínský

Při období pandemie covidu nastoupil třikrát do prvoligového zápasu. Rozhodl se pro studium a přesunul se o kus dál v roce 2022 do Povltavské. Po třech letech tým sestoupil, následovalo angažmá v Rakousku a po půl roce návrat zpět na známé místo u Vltavy.

Kde jsi s fotbalem začínal a jakými kluby jsi v mládeži prošel?

S fotbalem jsem začínal v klubu TJ Sokol Nečín v sousední vesnici, kde v té době hrál za muže i můj táta. Později jsem přestoupil do 1. FK Příbram, kde jsem strávil celou mládežnickou kariéru. Prošel jsem všemi kategoriemi od přípravek, přes celostátní soutěže v žácích a dorostu, až do A-týmu.

Během sezóny 2020/21 jsi třikrát nastoupil do zápasu první ligy. Kolik jsi toho odehrál a mohlo toho být více?

Byla to sezóna po covidu, kdy jsem ještě patřil do dorostu, ale kvůli omezením jsem už zhruba půl roku trénoval s A-týmem. Dorostenecké soutěže byly pozastavené a ani jsme nemohli trénovat, takže to pro mě byla velká příležitost. Minutáž nebyla nijak vysoká, ale byla to v podstatě moje první zkušenost s dospělým fotbalem na nejvyšší úrovni a jsem za ni rád. Samozřejmě bych si přál odehrát víc, ale klub zrovna bojoval o záchranu, a tudíž nebyl v pozici, kdy mohl dávat šance mladým dorostencům.

Do Povltavské jsi zamířil už před téměř čtyřmi lety (2022). Jak tehdy k příchodu z Příbrami došlo?

Po sezóně v B-týmu Příbrami a kvůli finančním problémům klubu jsem se rozhodl jít studovat vysokou školu, ale zároveň sem chtěl dál hrát fotbal na adekvátní úrovni. Můj tehdejší manažer mi domluvil angažmá v Povltavské FA, která v té době hrála ČFL, takže se to dobře skloubilo i se školou.

Bylo v původním plánu, že v klubu s přestávkou zůstaneš minimálně čtyři roky?

Upřímně, ve fotbale je obecně složité něco plánovat na delší dobu dopředu. Věděl jsem ale, že minimálně po dobu studia na vysoké škole, tedy zhruba ty tři sezóny, bych tu chtěl působit. Na Povltavské jsem navíc spokojený, takže to nakonec přirozeně vyšlo na ještě delší období.

Po sestupu jsi odešel do Rakouska, kde jsi hrál – na jaké úrovni a jak jsi k takovému angažmá přišel?

Už delší dobu mě lákalo vyzkoušet si angažmá v zahraničí a poznat jinou fotbalovou kulturu. V Rakousku jsem hrál na úrovni jejich čtvrté nejvyšší soutěže. Jakmile se o podobné angažmá začne člověk víc zajímat, není zase tak složité se tam dostat – začalo mě kontaktovat více lidí, kteří tyto přestupy zprostředkovávají, a jeden z nich mi to i nakonec domluvil.

Jak došlo k tomu, že ses vrátil v zimě zpět do Česka a do Povltavské? Kdo měl v návratu největší roli?

Bohužel po fotbalové stránce angažmá v Rakousku nedopadlo úplně podle mých představ. Celý podzim jsem kluky sledoval a byl s nimi v kontaktu. Nedá se říct, že by za návratem stála jedna konkrétní osoba, ale hodně jsem to řešil s kapitánem Lukášem Jakobovským a Filipem Marešem. Následně jsem se spojil i s trenérem Staňkem a panem Ciencialou, a nakonec z toho vyplynul můj návrat.

Před lety jsi nastupoval v první lize, nyní až v té čtvrté. Jak je těžké se správně namotivovat?

Ani bych neřekl, že je to nějak extra těžké. Snažím se ke každému zápasu přistupovat stejně a chci si ho maximálně užít. Pořád je to fotbal na dobré úrovni a teď je pro mě velkou motivací i to, že hrajeme o postup do 3. ligy.

Chtěl by ses ještě stát hráčem profesionálního klubu, nebo už tyto ambice nemáš?

Z téhle úrovně už je to samozřejmě složitější. Neříkám, že bych tu ambici úplně neměl, ale člověk už je nastavený na jiný režim než hráči v profesionálních soutěžích.

Jaro se výsledkově nevyvíjí dle představ, v čem vidíš problém ze svého pohledu?

Určitě jsme si představovali lepší vstup do jara, ideálně s maximálním počtem bodů. Z mého pohledu je problém hlavně v tom, že nejsme dostatečně konzistentní po celý zápas. Máme dobré pasáže, kdy se dostáváme k vápnu nebo do šancí, ale nedokážeme to dotáhnout do konce. Místo toho, abychom vedli a zápas kontrolovali, si ho zbytečně komplikujeme, a to se nám pak vrací.

Myslíš si, že máme ještě šanci zabojovat o první místo?

Podle mě určitě ano. Pořád je začátek jara a ve hře je ještě hodně bodů. Musíme postupně nabrat sebevědomí, jít zápas od zápasu a věřit, že Benešov ještě nějaké body ztratí.

Rozhovor vznikl před zápasem s Křimicemi a byl součástí zápasového zpravodaje, v jehož dalším vydání bude rozhovor s brankářem Adamem Benadou.