Rekordy, pády a návraty! Patnáct podzimů áčka

Podzimní část sezony má v sobě zvláštní kouzlo. Během několika měsíců dokáže napovědět, jestli tým čeká klidná zima, nebo dlouhé měsíce plné pochybností a obav z bojů o udržení. Právě podzimní výsledky tak často určí, v jakém rozpoložení mužstvo přezimuje.

Psala se neděle 14. srpna 2011. Po chladnějším ránu přišel horký letní den, teploty atakovaly tropickou třicítku. Svět řešil občanskou válku v Libyi, zatímco našemu dnešnímu stoperovi Martinu Müllerovi byly pouhé tři roky. A právě v tenhle den odehrálo áčko – ještě jako Štěchovice – svůj první soutěžní zápas ve čtvrté lize, tehdejší divizi.

Symbolika? Až mrazivá. Nastoupili jsme totiž na hřišti soupeře, kterého o čtrnáct let později naháníme v boji o postup zpět do třetí ligy. Ano, v Benešově. Tehdy to skončilo porážkou 2:3. Nikdo netušil, že se tím píše první kapitola dlouhého příběhu plného vzestupů, pádů, rekordů i zklamání.

Od té doby áčko odehrálo patnáct podzimů. Tři ve čtvrté lize, dvanáct ve třetí. Devětkrát pod názvem Štěchovice, šestkrát už jako PFA. 422 soutěžních zápasů. Číslo, které samo o sobě vypráví příběh. A většinu z nich pamatuje i jeden muž – kapitán a klubová legenda Lukáš Jakobovský, který zasáhl téměř do tří čtvrtin všech těchto utkání.

Teď se pojďme vrátit k číslům. K tomu, kde jsme po jednotlivých podzimech stáli – a co nám tehdy tabulka říkala. Započítány jsou pouze zápasy oficiálně uznané FAČR, bez duelů, které byly později anulovány kvůli vyloučení či odstoupení soupeřů.

Začátky, hledání a první velké nádechy (2011–2012)

U nejstarších sezon dnes už kompletní podzimní tabulky nenajdeme. I to je připomínka, jak jiný tehdy fotbal byl. Víme ale, že sezona 2011/12 skončila 8. místem a znamenala hlavně zvykání si na vyšší soutěž.

O to silnější byl následující ročník. 2012/13 – druhá sezona ve čtvrté lize a 2. místo po podzimu.

Klidný (téměř) střed (2013–2017)

Žádné pády ke dnu, ale ani útok na špici. Roky 2014, 2015 a 2016? Shodně 24 bodů. Až roky 2017 a 2018 nabídly lehký posun. 10. a 8. místo po podzimu – jasný signál, že tým má na víc.

Nejistota a stopka jménem pandemie (2018–2021)

Podzim 2018 byl tvrdý. 14. místo a zima plná otazníků. O rok později přišlo mírné uklidnění, 10. místo a 19 bodů, ale vzápětí svět – a s ním i fotbal – zastavila pandemie. Ročník 2019/20 se už nedohrál.

Následující sezona 2020/21 už probíhala pod Povltavskou. Odehrálo se jen osm zápasů a skončil nejen podzim, ale i celá sezona. 13. místo tehdy ještě nevypadalo fatálně. O to tvrdší byl pád o rok později – 15. místo po podzimu 2021, poslední místo umocněné i vyloučením Vyšehradu.

Rekordy a (jarní) realita (2022–2024)

Podzim 2022 znamenal do jara pohotovost před boji o udržení – 12. místo a 17 bodů. Jenže pak přišel zlom. 2023 přepsal klubové třetiligové dějiny: 25 bodů a 4. místo po podzimu. Euforie, víra, velká jízda zakončená konečným 3. místem.

Podzim 2024? 20 bodů, 8. místo, tabulkově jeden z nejlepších podzimů ve třetí lize. A přesto… o pár měsíců později přišel sestup. Možná největší kontrast celého příběhu.

Jdeme za naším cílem (2025)

Po sestupu nebylo o čem diskutovat. Cíl byl vyhlášen okamžitě – návrat zpět. A podzim to potvrdil. 36 bodů, nejvyšší zisk v historii všech patnácti podzimních sezon. Rekord.

Jenže i tenhle rekord má svou hořkou příchuť. 2. místo. Za Benešovem. Stejným Benešovem, kde se tenhle příběh před čtrnácti lety začal psát.