Slovo kapitána Lukáše Jakobovského: „Povltavská mi přirostla k srdci a jsem rád že tady můžu stále být!“

Ve druhém interview po skončení podzimní sezony jsme vyzpovídali nejzkušenějšího hráče v týmu. Lukáš Jakobovský v našem áčku odehrál jedenáct sezon ve třetí lize, svou dvanáctou pokračuje o soutěž níže. Jaký byl podzim z pohledu kapitána či jaké budou jeho další kroky po skončení aktivní kariéry se dočtete v tomto článku.

Kapitáne, jak hodnotíš letošní fotbalový podzim?

„Hodnotím ho pozitivně. Když jsem viděl první týden přípravy tak jsem se obával jestli vůbec začneme ale naštěstí si všechno dobře sedlo je z toho 2. místo a furt máme o co hrát!“

Jaký zápas se ti de tvého pohledu nejvíce vydařil, naopak na jaký bys nejraději zapomněl?

„Nejlíp jsem se cítil v poháru proti Hořovicím, jen bohužel přišlo zranění. Mrzí mě zápas proti Rokycanům kde jsem znovu musel odstoupit kvůli zranění už v 9. minutě.“

Ztráty přišly ve čtyřech zápasech, co nám v nich chybělo k úspěchu?

„Těch faktorů je víc, lepší efektivita větší klid na balónu a hlavně v defenzivě jsme kupili zbytečné chyby.“

Během podzimu tě občas trápila zranění, hrál si i přes bolest či to byly jen malé problémy?

„To jdu do každého zápasu že mě něco bolí (smích). Naštěstí nic vážného, co by mě vyřadilo do konce sezóny, ale ukázalo mi to že se musím víc zaměřit na sebe regeneraci a strečink jelikož mám jen svalové problémy.“

S kapitánskou páskou si nastupoval i v minulé sezoně. Jak moc tě trápil či trápí sestup, trpěl si když si v závěru sezony nemohl kvůli zranění pomoct na hřišti?

„Beru to jako osobní prohru. Nikdy jsem se nechtěl podepsat že spadnu do 4. ligy!!! Trpěl, jelikož jsme zvládli důležitý zápas v Chomutově a tak jsem věřil že to zvládneme. Bohužel se to nepovedlo, stalo se co se stalo. Teď musíme jít dál a bojovat o postup!“

Nastartoval si dvanáctou sezonu na stejné adrese, tušil si při svém příchodu že zde strávíš takovou dobu?

„Určitě netušil! Přišel jsem hlavně proto že jsem tady znal hráče kteří prošli semnou celou mládeží (Baubín, Pavlík, Filip Busta a od dětství se Standou Hřebečkem). Bohužel jsem tu zůstal jen já ale Povltavská (Štěchovice) mi přirostla k srdci a jsem rád že tady můžu stále být. Chtěl bych poděkovat panu Ciencialovi za tu příležitost a že tu vůbec ten fotbal dělá!!!“

Jaké budou tvé další kroky ve fotbale? Dohraješ kariéru v Povltavské?

„Chtěl bych tady skončit, ale otázkou je kdy? Už končím tři roky, tělo dává signály a rychlost utíká. Dále přemlouvám hlavu aby bojovala když jsem zraněný. Otázkou je také jestli mě tady budou ještě chtít.“

Chtěl bys pokračovat u fotbalu i po skočení hráčské kariéry? Přemýšlíš někdy o svém úplném konci nebo budeš na nějaké úrovni hrát co nejdéle to půjde?

„Uvidíme, mám to jako možnost. Trenérskou licenci B mám, ale zase na druhou stranu se fotbalu věnuji celý život a nějak jsem zapomněl na ten můj soukromý. Ale uvidím, jasno ještě úplně nemám.“

Po letech nastupuješ opět po boku Müllera, tátu Viktora ale nahradil jeho syn Martin. Jaký je to pro tebe pocit?

„Že už jsem opravdu starý! (smích)“

Vybaví se ti nějaký moment z uplynulých jedenácti let na který nikdy nezapomeneš?

„Asi na zápas v Živanicích kde jsme vyhráli 3:2. Myslím že jsme prohrávali v 70. minutě 0:2 a nakonec jsme to otočili, krásný gól dal Košata, pak Švejda a rozhodující Martin Novák.“

Rozhovor s trenérem Tomášem Staňkem: https://bit.ly/4o8uUo5

Příští rozhovor nabídneme s Filipem Drobílkem!